"Dobré a ještě lepší Jitro"
recenze/kritika Jan Schejbal
Nadpis jsem si s nepatrnou gramatickou obměnou vypůjčil záměrně od názvu rozhlasových pořadů spisovatele Františka Nepila, jichž jsem ještě naštěstí pamětníkem, neboť výstižně vyjadřuje dojmy a pocity z koncertního večera 14. února 2012 v Šemberově divadle, který byl věnován Koncertu dětských sborů.
Vyšší odborná škola stavební a Střední škola stavební Vysoké Mýto uspořádala tento koncert jako příspěvek ke 115. výročí založení školy pro vodní hospodářství s přihlédnutím k chystaným oslavám 750. výročí založení města Vysoké Mýto. Organizačně koncert připravil a zajistil ing. Jiří Muzikant a připravil ho velmi dobře.
V první části se na pódiu Šemberova divadla představil domácí Dětský pěvecký sbor Rubínek při Základní umělecké škole Vysoké Mýto. Sbormistr Pavel Zerzán připravil program ze skladeb, jejichž zvládnutí a pěvecký projev byl po zásluze oceněn „standing ovation“, vyjadřující jednoznačně kladný ohlas výborně zvládnutého vystoupení Rubínku jak u profesora Skopala a členek Královéhradeckého dětského sboru JITRO, tak u většiny posluchačů v hledišti. Rád sdílím názor profesora Skopala, že Rubínek zase vyrostl na své skoro dvacetileté pouti a že se projevuje jako vyzrálý soubor zvládající skladby s jistotou a s espritem. Pro mě osobně byla největším zážitkem skladba Eltona Johna a Toma Rice Can You Feel, kdy sbormistr Pavel Zerzán vystřídal u klavíru Ivu Vrátilovou a směrem ke svým dětem odzpíval sólové party skladby. Užíval jsem si ten vzájemný dialog, kdy koncentrované děti pozorně sledovali svého sbormistra u klavíru a zpívaly jakoby jen pro něj. Někomu možná vadilo, že hlas Pavla Zerzána nebyl snímán přes mikrofon, já se naopak domnívám, že zpívání směrem k dětem mělo právě v této skladbě ten správný smysl a význam. To byly emočně velice silné okamžiky.
Jak bylo řečeno v doprovodném slovu Jany Andrlové, práce s dětmi nese své ovoce v podobě několika ocenění, kterých se Rubínku dostalo.
Nástup Královéhradeckého dětského sboru JITRO dal i v programovém bloku před přestávkou jasně najevo, že ten večer máme co dočinění se světovou kvalitou, která by spolehlivě vyprodala slavnou Carnegie Hall s jejími 2 804 místy. Jak úvodní soubor skladeb Benjamina Brittena, tak následující úprava slavné Ave Maria od Arvida Platperse posluchače uvedl do světa suverénně zvládaných pěveckých partů, mistrně sezpívaných tónů ve všech polohách dynamiky, úžasného souzvuku a profesionální řemeslnosti. Ještě o přestávce doznívaly rezonance Franckova Panis Angelicus na text Tomáše Akvinského, stejně jako melodie slavného Irvina Berlinga.
Po přestávce pak vizuální proměna oblečení sboru uvedla posluchače do domácích „luhů“ úvodní Smetanovou skladbou ze slavné Prodané nevěsty Proč bychom se netěšili. V bloku písní Antonína Dvořáka z cyklu Moravských dvojzpěvů se rozezněly hlasy v plné síle až k repertoáru století 20., kde skladby Otomara Máchy a Otakara Jeremiáše dovedly sbor k finálovému provedení rytmicky, intonačně i dynamicky nesmírně náročné transkripci Jana Vičara, který zpracoval námět z polského zatatranského folklóru Gorale.
Pro úplné finále večera si pan profesor Skopal pozval na jeviště také Rubínek a doložil svůj pedagogický talent tím, že přiměl posluchače, aby zpívali refrén skladby Vijte holky věnce… spolu se všemi interprety jako příjemné zakončení večera plného krásné muziky a radosti, které tato hudba rozsévala po hrstích.
Byl to krásný večer plný hudby presentované tím nejkrásnějším hudebním nástrojem – lidským hlasem. Těch barev a těch rozmanitých hlasových poloh, co bylo ke slyšení! Máme obrovské štěstí, že patříme mezi nejnavštěvovanější města v programu Královéhradeckého dětského sboru JITRO. Osobně si toho velice cením a považuji. Děkuji
Jan Schejbal
